close search

literatura

Blues pod umělým osvětlením

#14/2017
literární příloha/literatura

Slon na moři

Kanishk Tharoor/#14/2017
literární příloha/literatura

Letní pall mall – idiot dýchá

S.d.Ch./#14/2017
literatura

DIY naostro i rozostřeně

Fanzinová tvorba ve středovýchodní Evropě

Jiří Almer/#14/2017
literatura

Zprávy z předních linií

Fanziny v západním kulturním prostoru

Miloš Hroch/#14/2017
literatura

Vězeňská pomsta Prosperova

Metatextové románové divadlo Margaret Atwoodové

Pavel Kořínek/#14/2017
literatura

O marnosti – literární zápisník

Josef Fulka/#14/2017
literatura

Ze dna sázavských bahen

Karel Kouba/#14/2017
literatura

Generátor poetické extáze

Martin Lukáš/#14/2017
literatura

Angelika

#14/2017
báseň čísla/literatura

divadlo

Text ve středu zájmu

Co se v uplynulé sezoně událo na německých scénách?

Dagmar Radová/#14/2017
divadlo

film

Terorismem proti mimozemské invazi

Antonín Tesař/#14/2017
film

Výpěstky pozdního kapitalismu

Jarmila Křenková/#14/2017
film

umění

Marinella Senatore: The Time Is Now, 2017

Zbyněk Baladrán,Zuzana Jakalová/#14/2017
galerie/umění

Kóduji, tedy jsem? – architektonický zápisník

Helena Doudová/#14/2017
umění

Atlas pravého umění

Cesty za spontánní tvorbou

Petra Hlaváčková/#14/2017
umění

Propracovaná fantazie

Nový svět vytvořený ze starého na výstavě Františka Skály

Petr Andreas/#14/2017
umění

hudba

Život je pomalá smrt

Metalion a jeho legendární fanzin Slayer

Karel Veselý/#14/2017
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#14/2017
odpor/společnost

Tak trochu jiní fanoušci

Fotbalové fanziny pro marginalizované

Vojtěch Ondráček/#14/2017
odpor/společnost

Ideální průmyslové město

Baťův koncern v Československu a v Evropě

Ondřej Bělíček/#14/2017
společnost

Prapor v ruce, časopis v kapse

Anarchistická publicistika po roce 1989

Kolektiv nakladatelství AF/#14/2017
společnost

Hromadění subkulturního kapitálu

S Miroslavem Michelou o archivu fanzinů

Jakub Mračno/#14/2017
společnost

par avion

Jan Kondrys/#14/2017
společnost/zahraničí

Rusko a duch protestu

Odcizuje se Putinova generace režimu, ve kterém vyrostla?

Miroslav Tomek/#14/2017
společnost/zahraničí

Babišova revoluce

Martin Hekrdla/#14/2017
komentář/společnost

různé

Ondřej Daniel (ed.): Kultura svépomocí

Filip Pospíšil/#14/2017
minirecenze/různé

minirecenze

#14/2017
minirecenze/různé

Prevažne ticho

Michaela Velčková/#14/2017
poesie/různé

Černé díry v paměti

Jak pomoci zanedbávaným architektonickým památkám?

Marta Martinová/#14/2017
rozhovor/různé

Čekání na kapitální kus

S Františkem Skálou o vystavování, cestování a konci světa

Petr Andreas/#14/2017
rozhovor/různé

Dnes mě to mluvení namáhá

Moderní literatura mezi pokračováním a rozpadem

Miroslav Olšovský/#14/2017
esej/různé

Zvěstovat neviditelné světy

Melancholické barbarství podle Péterfyho

Blanka Činátlová/#14/2017
recenze čísla/různé

Eskalátor

Původně neziskový projekt Rekola, půjčující kola „kdykoli se vám zachce“, se oficiálně změnil v korporát, který jde po zisku. Ne všichni tuto změnu přivítali. Chování společnosti po vstupu investora třeba na webu A2larm popsala jedna ze zakladatelek jako ukázku vykořisťování práce dobrovolníků. S novými poměry se vyrovnala tím, že z firmy odešla. Na její komentář pak jednatelka Rekola Bikesharing, s. r. o., reagovala zveřejněním odměny, kterou dotyčná „potížistka“ údajně za svou práci na projektu dostala. U neziskovky by takový postup byl možná ještě pochopitelný, ale v korporátu je naprosto neomluvitelný. Když už je vaším cílem zisk, musíte přijmout i všechna omezení, která z toho plynou. Třeba pravidlo

„Zastřel se, kdo můžeš!“ chtělo by se zoufale zvolat při pohledu na poslanecký návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti. Schválila jej ústavní většinou Sněmovna a návrh je teď v režii Senátu, který tak má historickou šanci obhájit svou legitimitu jakožto pojistka proti excesům dolní komory. Pokud se ukáže, že toho senátoři schopni nejsou, pak by si asi měli začít hledat jinou práci. Jistič, který nevyskočí, když zrovna společností projíždí zkrat, je na vyhození. O co tedy jde v oné novele, na které se shodli skoro všichni přítomní poslanci ze všech částí politického spektra s výjimkou pouhých devíti nešťastníků? Především je to reakce na reakci. Zatímco Evropa

Africký prasečí mor se dostal do republiky. Ani deset ústavních zákonů o vyzbrojování občanů za účelem obrany státu nevrátí životy dvěma divočákům, kteří za ne zcela vyjasněných okolností uhynuli na Zlínsku. I kdybychom hned zítra uzavřeli hranice, bude pozdě. Zodpovědný občan si musí klást otázky. Co dělá africký mor ve střední Evropě? Nepřehnali jsme to poněkud s těmi svobodami, když máme Schengen i pro prasata? Ve standardní informační mozaice stále chybí několik znepokojivých detailů. Skutečně dosud nebylo možné zjistit, jaké národnosti byli nakažení divočáci, nebo nám to policie opět tají? Odkud sem ta zvířata přišla, kdo (a za čí peníze) je k nám pozval? Mainstreamo­vá média

Strip