close search

literatura

Cesta do Valúzie

David Jeřábek/#26/2018
beletrie/literatura

Všetko je ako čerešňový koláč

Michaela Velčková/#26/2018
literární příloha/literatura

Dodatkové číslo

Milo Janáč/#26/2018
literární příloha/literatura

Nedorozumenie

Marek Vadas/#26/2018
literární příloha/literatura

Beránek v mléce matky – na mezi

Matouš Jaluška/#26/2018
literatura

Moc se vrací lidu

Finále Bennettovy fantasy trilogie

Boris Hokr/#26/2018
literatura

Takzvané vědomí smrti

Nad novou sbírkou Víta Slívy

Martin Lukáš/#26/2018
literatura

Adventní digrese – literární zápisník

Jiří Zizler/#26/2018
literatura

Román s janusovskou tváří

Druhá kniha Sarah Perryové

Anna Stejskalová/#26/2018
literatura

Den

Liou Sia/#26/2018
báseň čísla/literatura

umění

Joey Holder: Adcredo

APART/#26/2018
galerie/umění

Člověk jako hmyz

Vztah přírody a mýtu v digitální době

David Bláha/#26/2018
umění

Až umře život i smrt

Posthumanismus Donny Haraway

Martin Vrba/#26/2018
umění

Vzpomínky pána jeskyně

O co přišli ti, kdo nikdy nepařili dračák

Pavel Šplíchal/#26/2018
hry/umění

Elfové a draci pro každého

Dračí doupě jako dostupná náhražka

Antonín Tesař/#26/2018
hry/umění

Quijotem na čtverečkovaném papíru

Hledání fantasy dobrodružství v devadesátkách

Matěj Metelec/#26/2018
hry/umění

Role­-playing v zemi chatařů

Stručné dějiny Dračího doupěte

Josef Olt/#26/2018
hry/umění

hudba

Dvě stovky a dost

Klub Fabric ukončil vydávání CD kompilací

Martin Zoul/#26/2018
hudba

Ruští hudební trollové – hudební zápisník

Petr Mareš/#26/2018
hudba

Dekáda Nočních slimáků

Britský label Night Slugs

Jan Bárta/#26/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#26/2018
společnost

Extinction Rebellion

Občanská neposlušnost v době šestého vymírání

Vít Bohal/#26/2018
společnost

Člověk je pořád vcelku dobrý stroj

Friedrich Kittler a archeologie moderních médií

Jan Sůsa/#26/2018
společnost

Vítězství kapitalismu bez přívlastků

Od liberálního populismu k neoliberalismu

Tomáš Schejbal/#26/2018
společnost

Po fantasy byl po revoluci hlad

S Michaelem Broncem o hrách na hrdiny a fantastice

Pavel Šplíchal/#26/2018
společnost

par avion

Z čínského tisku vybral Filip Jirouš

#26/2018
společnost

Macron démission!

Vzpoura periferní Francie ve žlutých vestách

Jakub Horňáček/#26/2018
společnost

Kdo je chudý?

Saša Uhlová/#26/2018
komentář/společnost

různé

minirecenze

#26/2018
minirecenze/různé

Lidé touží po nákupní galerii

S Filipem Springerem o urbanismu v Polsku

Jan Jeništa/#26/2018
rozhovor/různé

Nic menšího než zachránit svět

Proč jsou Dungeons & Dragons umění?

Tim Franklin,Pete Wolfendale/#26/2018
esej/různé

Soumrak narcistních falokratů

David Foster Wallace konečně česky

Ondřej Škrabal/#26/2018
různé

Eskalátor

„My žijeme v Praze/ to je tam/ kde narozky slaví/ underground.“ Asi tomu chtěl osud, že během jednoho večera se česká podzemní kultura oddala na Žižkově narozeninovým party. V Akropoli slavili padesátiny pohrobci legendárních Plastic People of the Universe, o pár kilometrů dál sfoukávalo čtyři svíčky autonomní centrum Klinika. I když by to mohlo být komické, že Plastiky nerozložil minulý režim, ale vzájemné půtky ansámblu, takže vyprodané hlediště tleskalo revivalu vedenému duem Brabenec–Janíček. Trapnou roli parodie sebe sama kouzlem nechtěného dovršil ortodoxní antikomunista Placák, který v horlivém projevu vzýval vzkříšení Havla v každém z nás na obranu proti ruskému útlaku

Do Svaté země v poslední době putují poutníci zvláštního ražení. Po Miloši Zemanovi dorazil na začátku prosince do Izraele také italský vicepremiér, ministr vnitra a lídr xenofobní Ligy Matteo Salvini. Politik, který zamýšlí společně s Marine Le Penovou a Geertem Wildersem uchvátit v příštích volbách do Evropského parlamentu moc i na kontinentální úrovni, byl vládou Benjamina Netanjahua přivítán se všemi poctami. Přitom kolem jeho Ligy se shromažďují otevřeně fašistické skupiny a samotná jeho politika je ztělesněnou záští proti migrantům, Romům a vůbec jakékoli „nepřizpůsobivé“ skupině. Salvini ale dovezl politickou podporu a příslib investic, což za pár společných fotek, objetí a

Filosofové to někdy mají v přirozeném světě těžké. Už z Platónovy Ústavy víme, že se jim do vedoucích pozic v obci moc nechce, a když se je k tomu konečně podaří přesvědčit, snadno si na ně pak došlápne někdo, komu se moc štítí podstatně méně. Když se tedy před dvěma lety stal šéfredaktorem Českého rozhlasu Vltava Petr Fischer, dalo se to vnímat jako jeden ze signálů, že se druhé největší veřejnoprávní médium v republice opatrně začíná přibližovat současné kultuře a progresivní reflexi společenského dění. Jinými slovy: že konečně pojalo úmysl naplnit svou veřejnoprávní funkci, a to zvláště v kontextu konzervativního

Strip