close search

literatura

Něco za tím je – na mezi

Matouš Jaluška/#13/2020
literatura

Darovat báseň je velká věc

S Ondřejem Hložkem o poezii pohledem z periferie

Martin Lukáš/#13/2020
literatura

Poklad z literární suburbie

Nad Krajinou! Jiřího Sádla

Karel Kouba/#13/2020
literatura

Milanův boj se šakalem – literární zápisník

Jakub Sedláček/#13/2020
literatura

Dopis jako druh samomluvy

Lukáš Prokop/#13/2020
literatura

Doma není dnes

Martin Lukáš/#13/2020
literatura

***

Katarína Kucbelová/#13/2020
báseň čísla/literatura

divadlo

Výkony i vtip

Cirk La Putyka zahlédnutý krasohledem

Nina Vangeli/#13/2020
divadlo

film

Pláž, mlhovina, plast

Poznámky z výletů do videoherních krajin

Ondřej Trhoň/#13/2020
film

Terapie animákem

Půlnoční evangelium jako cesta vnitřním vesmírem

Aneta Dorazilová/#13/2020
film

umění

Alžběta Krňanská: 2020

Marie Lukáčová,Lucie Rosenfeldová/#13/2020
galerie/umění

Cesta ke změně

S Milošem Vojtěchovským o projektu Na pomezí samoty

Dávid Gabera/#13/2020
umění

Rekultivace uměním?

Poslední den stvoření ústecké krajiny

Anna Crhová/#13/2020
umění

hudba

Říkám tomu samolepkový aktivismus

Rozhovor s hudebním promotérem Michalem Kočanem

Jan Klamm/#13/2020
hudba

společnost

Vynález hromadného ničení – ultimátum

Jiří Malík/#13/2020
odpor/společnost

Sbohem a šáteček?

Chyby běloruského diktátora Lukašenka

Max Ščur/#13/2020
odpor/společnost

Toulat se psaním

Hlas odporu Rebeccy Solnit

Miloš Hroch/#13/2020
společnost

Krajina s dálnicí

Aplikovaná psychogeografie Londýna

Jonáš Zbořil/#13/2020
společnost

Krajina jako způsob vidění

Jak posunout žánr psaní o krajině za hranice sebereflexe?

Matouš Hrdina/#13/2020
společnost

par avion

Z ruských médií vybral Ondřej Soukup

Ondřej Soukup/#13/2020
společnost/zahraničí

Největší věznice na světě

Protesty proti policejnímu násilí v USA

Filip Pospíšil/#13/2020
společnost/zahraničí

Diskurzívne uzatváranie

Ľubica Kobová/#13/2020
komentář/společnost

různé

Pavel Čech: Jirka a indiáni

Lukáš Rychetský/#13/2020
minirecenze/různé

José Eduardo Agualusa: Prodavač minulostí

Petr Šmíd/#13/2020
minirecenze/různé

minirecenze

#13/2020
minirecenze/různé

Slezský nonstop

Ondřej Hložek/#13/2020
poesie/různé

Potřebujeme pestrost

S Jiřím Sádlem o krajinách, psaní a klimatické módě

Alžběta Medková,Karel Kouba/#13/2020
rozhovor/různé

Kudy teče voda

Výprava podél Mlýnského potoka

Jiří Špičák/#13/2020
esej/různé

Strašná souměrnost

Estetika zbraní u Liou Cch’­-sina

Antonín Tesař/#13/2020
recenze čísla/různé

Eskalátor

„Bylo to hrozný, říkala jsem si, že zvládnu rok, ale dala jsem jen deset měsíců,“ zní poloprázdným vagonem večerního osobáku. Zpozorním, i když se cizí hovory nemají poslouchat, natož­pak zveřejňovat. Mladá vlakvedoucí se vrací z víkendu a povídá si s kolegou ve službě, který už má zkontrolováno. Vypráví, jak dělala letušku pro dceřinou společnost Ryanairu, jak se musela domáhat výplaty a jak se za ni a za kolegy nikdo nepostavil – nakonec šla ráda štípat lístky k Českým drahám. Možná ani nevěděla o čerstvé kauze, kdy čeští zaměstnanci společnosti Buzz, spadající pod Ryanair, ohlásili založení odborů – a během čtyřiadvaceti

Letos na jaře na rozhlasovou stanici Vltava dorazily změny související s odvoláním šéfredaktora Petra Fischera a nástupem Jaroslavy Haladové. Jak většina posluchačů asi očekávala, stanice se touto rošádou normalizovala. Nejde jen o drobnosti typu nasazení Hry pro pamětníky. Výraznou změnou prošla vlajková loď Vltavy, totiž ranní Mozaika. Teď ji uvádějí dva moderátoři, vždy muž a žena, kteří jedou podle přesně napsaného scénáře, přesahujícího i do vstupů od externích přispěvatelů. Vše se nese v hladkém, ebenovském stylu, jenž by dobře zapadl i do pořadu Sama doma. Na nové Mozaice mi ale víc než „sehraná“ dvojice moderátorů vadí hudební dramaturgie. Vychází ze

Současná podoba Holešovické tržnice má spoustu problémů, nevěstincem počínaje a chátráním památkových staveb konče. Zveřejněná urbanisticko­-architektonická studie rekonstrukce ale vyvolává až moc nepříjemných otázek. Proč studii vypracovalo zrovna studio CMC architects Víta Másla? Proběhlo výběrové řízení a architektonická soutěž? A jelikož se zdá, že ne, proběhnou někdy v budoucnu? Jak bude probíhat participace? Zajistí ji IPR? A hlavně – má město vizi, jak zabránit, aby se nová, „hezčí“ tržnice nestala spouštěčem gentrifikace? V oficiálních vyjádřeních se sympaticky píše, že cílem je tržnice „pro všechny“. Zároveň se ale vyjmenovávají zahraniční vzory, které bývají kritizovány právě za to, že se kvůli nim

Strip