close search

literatura

Všechno dobře dopadne

literární zápisník

Jakub Sedláček/#21/2025
literatura

Všechna kopyta ve vzduchu

Komiksová biografie Eadwearda Muybridge

Jan Bárta/#21/2025
literatura

Jiří Pehe: Zpráva posledního člověka

Petr Profen Mareš/#21/2025
literatura/minirecenze

Viki Shock: Povoláním povaleč

Vít Kremlička/#21/2025
literatura/minirecenze

Havrani

Jean Giono/#21/2025
beletrie/literatura

Popel popelu, step stepi

Somatický román Oksany Vasjakinové

Barbora Vacková/#21/2025
literatura

Záznamy fyziologie a frustrace

Básnický deník Lenky Chýle

Kryštof Mec/#21/2025
literatura

K průsmyku

Carabus Cancellatus

Petr Borkovec/#21/2025
literatura

Její lid odešel pryč se vším

Labíd ibn Rabí’a al­-Ámirí/#21/2025
báseň čísla/literatura

divadlo

Amálie Dvořáková, Diviška Rysová a kol.: Kujme pikle

Milan Hábl/#21/2025
divadlo/minirecenze

Všechno bude dovoleno

Marcela Magdová/#21/2025
divadlo

Za zvuků lobotomie

Matěj Hřib/#21/2025
divadlo

film

Vohul to!

Hypnotická jízda s technotravellery ve filmu Sirat

Lukáš Rychetský/#21/2025
film

Jednotka

Tomáš Stejskal/#21/2025
film/minirecenze

Vyprahlí šermíři

Poušť v asijských wu­-sia filmech

Antonín Tesař/#21/2025
film

Zpěv uprostřed nicoty

Vnější i vnitřní pustina v Jesus Christ Superstar

Martin Pleštil/#21/2025
film

Únik před civilizací

Paradoxy filmového dramatu Gerry

Martin Svoboda/#21/2025
film

Někdy ráj, jindy spoušť

Enigmatická povaha filmové pouště

Tomáš Stejskal/#21/2025
film

umění

Převodovka

Patrik Pelikán/#21/2025
galerie/umění

Hidden modernism

David Bláha/#21/2025
minirecenze/umění

František Štorm: Libero

Karel Kouba/#21/2025
minirecenze/umění

Introspekcia je forma odporu

S Viktórií Citrákovou o autentičnosti a intermedialitě

Libor Staněk II./#21/2025
rozhovor/umění

Místo mezi dvěma světy

Bratislavská výstava Kvet Nguyen věnovaná vietnamské minoritě

David Bláha/#21/2025
umění

hudba

Gwenno: Utopia

Benjamin Slavík/#21/2025
hudba/minirecenze

Eusexua je praxe

Politika tělesné zkušenosti podle FKA Twigs

Benjamin Slavík/#21/2025
hudba

společnost

Totální metabolický fakt

Tereza Stöckelová/#21/2025
komentář/společnost

Jan Slavíček, Eduard Kubů: Politika v družstvech – družstva v politice

Boleslav Šmejkal/#21/2025
minirecenze/společnost

Koupená demokracie

ultimátum

Radek Kubala/#21/2025
společnost

Co je v kultuře hodnotné?

Nad knihou Pravidla vkusu

Ondřej Daniel/#21/2025
společnost

AI alchymie a konec lidstva

K čemu povede experiment s umělou inteligencí?

Vojtěch Kovařík/#21/2025
společnost

Život Jürgena Habermase

Filosof, který definoval Spolkovou republiku

Šimon Kinc/#21/2025
esej/společnost

Srůst s budoucností

O knize Kafkárna – dům & zahrada

Klára Doležálková/#21/2025
společnost/veřejný prostor

Uvnitř své doby i mimo ni

Giambattista Vico a tři sta let Nové vědy

David Hallbeck/#21/2025
esej/společnost

Eskalátor

Žena bez studu, růže bez vůně, říkávala po večerech moje babička. Každý si musí stát za svou vlastní ostudou, říkával po ránech jeden moudrý alkoholik. Jestli jsou krev a hovna pro fašisty, blití zbylo pro levičáky se slabými žaludky, říkávám já, když na ně myslím. Ráda se vysmívám přehnaně terapeutické době, ale také se vyžívám ve svých traumatech a stydím se za to. Abych se u toho cítila oprávněněji, jízlivě pročítám cizí autofikce. Annie Ernaux v Hanbě popisuje, jak mužům, na kterých jí záleželo, oznamovala, že její otec chtěl zabít její matku. Všichni prý zmlkli, nedokázali to přijmout… Nevím, sdělovala

Když byla před půl rokem za zpronevěru unijních financí poslána za mříže lídryně francouzské ultrapravice Marine Le Pen (viz A2 č. 8/2025), hovořilo se o historickém mezníku. Nyní zažíváme déjà vu. Další přelomovou událostí novodobé historie Francie se stalo odsouzení bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho za zločinné spiknutí v korupční aféře a spolčení s libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím, od nějž získal na svou prezidentskou kampaň v roce 2007 padesát milionů eur. Nejvyšší policajt v zemi (Sarkozy tehdy zastával post ministra vnitra) se nebál zneužít svou moc a po svém volebním vítězství přijal libyjského vůdce v Elysejském paláci. Kaddáfí si tam v

Zážitek z koncertu souboru Klang Systematiek se mi spojil s Rimbaudovou básní Spáč v úvalu: „Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí / spí s ústy dokořán v modravé řeřiše, / pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí / až na zem do trávy, kde leží na břiše. / Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce, / jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.“ Obraz spáče v přírodní scenerii se pak dál rozvíjí, dokud se neukáže, že „dvěma ranami má prostřelený bok“. V pražském DOXu 26. září na opozdilého návštěvníka čekal výjev, který na koncertech soudobé

Strip