I nejnovější román Virginie Despentes potvrzuje, že francouzská spisovatelka a režisérka dokáže psát současně o současných věcech, aniž by to působilo, že chce být za každou cenu trendy. Epistolární komedie mravů 21. století nás může naučit, jak se stát empatickými i vůči debilům, nebo přimět přemýšlet o tom, co potřebujeme od vysoké literatury.

Spisovatel Jiří Maršálek napsal zatím nejrozsáhlejší knihu, psychologický román. Ukazuje se zde jako pozoruhodný literární zjev, který si píše po svém: vyhýbá se módním vlnám a nebojí se napsat klasicky působící košatou prózu o vině, beznadějné strnulosti, lidském rozkladu a o tom, co se může skrývat za naším světem.

O konci postmoderny už se nejen v literární kritice mluví dlouho, co ale vlastně přišlo místo ní? Ironie ztratila většinu emancipačního potenciálu, stala se součástí hry a vzájemně se podmiňuje s upřímností. Můžeme tomu říkat metamodernismus, ale nemusíme – důležitější je tuto změnu vidět.