close search

Debil, můj kámoš

Nebezpečné známosti pro 21. století

I nejnovější román Virginie Despentes potvrzuje, že francouzská spisovatelka a režisérka dokáže psát současně o současných věcech, aniž by to působilo, že chce být za každou cenu trendy. Epistolární komedie mravů 21. století nás může naučit, jak se stát empatickými i vůči debilům, nebo přimět přemýšlet o tom, co potřebujeme od vysoké literatury.


Místo, odkud se mluví

Brazílie je od samých svých počátků multietnická a multikulturní, ale její literatura dlouho mluvila hlasem jedné, jakkoli vnitřně rozrůzněné skupiny. Podle literárně­-sociologického výzkumu, který podnikla profesorka Regina Dalcastagnè, bylo v letech 1965–2014 cca 70 procent brazilských románů vydaných v prestižních nakladatelstvích napsáno muži, 90 procent autorů bylo bílých a víc než polovina pocházela z dvojice…


Pod postel

na mezi

„‚Pořádek musí bejt,‘ řekla babička – a zakopla hovno pod postel,“ praví se v jednom z těch napůl vtipů a napůl aforismů, které jsme si říkávali na prvním stupni základní školy a smáli jsme se tomu hovnu, protože na nás tehdy ještě působilo podvratně. Vtipy jsou zaseklé do podvědomí jako azbestová špona, občas se pohnou…


Melancholie neviditelných břemen

Maršálkovy Zvěsti ze světa po žití

Spisovatel Jiří Maršálek napsal zatím nejrozsáhlejší knihu, psychologický román. Ukazuje se zde jako pozoruhodný literární zjev, který si píše po svém: vyhýbá se módním vlnám a nebojí se napsat klasicky působící košatou prózu o vině, beznadějné strnulosti, lidském rozkladu a o tom, co se může skrývat za naším světem.


Pozor, citlivky!

Poznámky k úprimnosti a irónii v súčasnej próze

O konci postmoderny už se nejen v literární kritice mluví dlouho, co ale vlastně přišlo místo ní? Ironie ztratila většinu emancipačního potenciálu, stala se součástí hry a vzájemně se podmiňuje s upřímností. Můžeme tomu říkat metamodernismus, ale nemusíme – důležitější je tuto změnu vidět.


Starší články