close search

literatura

Hnízda u našich nohou

Atlas zvířat, rostlin a lidí podle Marie Iljašenko

Michaela Melichová/#23/2025
literatura

Čtouc Hru doopravdy

O kráse, touze a divoké knize Richarda Weinera

Anna Zikratskaya/#23/2025
literatura

Opařevy

Alžběta Buš/#23/2025
beletrie/literatura/poezie

Requiescat in pace, Basilisce

Jakub Vaníček/#23/2025
literatura

Na útěku k sobě

Nad novou sbírkou Jiřího Dynky

Martin Lukáš/#23/2025
literatura

Ztratit se, znovu se najít

Love Me Tender Constance Debré

Michaela Rumpíková/#23/2025
literatura

Miroslav Pech: Políbili se v dubnu

Karel Kouba/#23/2025
literatura/minirecenze

Kim Jugjong: Spadané zelené listí

Vít Kremlička/#23/2025
literatura/minirecenze

Přítel a čtenář Horatia

Günter Eich/#23/2025
báseň čísla/literatura

divadlo

Patologická rodina

Sexizmus, diskriminácia a šikana v divadle

Jakub Molnár/#23/2025
divadlo

Ondřej Novotný: Demonstranti

Štěpán Truhlařík/#23/2025
divadlo/minirecenze

film

Americký sen Walta Disneyho

S Rebeccou Rowe o proměně studia v globální značku

Tomáš Stejskal,Štěpán Truhlařík/#23/2025
film/rozhovor

Disneyland Ever After

Lesk a bída zábavních parků

Dan Řehák/#23/2025
film

Píseň jihu

Disneyho strašák ve skříni

Martin Pleštil/#23/2025
film

Utopie podle Disneyho

Projekt městské komunity budoucnosti EPCOT

Antonín Tesař/#23/2025
film

Kapitalismus s kachní tváří

Strýček Skrblík jako padouch i hrdina

Tomáš Stejskal/#23/2025
film

Renovace

Tomáš Stejskal/#23/2025
film/minirecenze

umění

Vypíchnout

Patrik Pelikán/#23/2025
galerie/umění

Dějiny nás nespasí

Anna Remešová/#23/2025
minirecenze/umění

hudba

Auta, lejzr, eroplán

Disneyovské znělky a jejich české verze

Jan Bárta/#23/2025
hudba

Al Karpenter: The Greatest Heads

Jan Klamm/#23/2025
hudba/minirecenze

společnost

Od Vatikánskej zmluvy po novelu ústavy

Ľubica Kobová/#23/2025
komentář/společnost

Gianfranco Sanguinetti, 1948–2025

Pražan, který mystifikoval italskou vládnoucí třídu

Joe Grim Feinberg/#23/2025
esej/společnost

Prázdné budoucnosti

Výstava o globálním developmentu

Sofie Gjuričová/#23/2025
společnost/veřejný prostor

Muskův boj proti Wikipedii

Grokipedia a její ruský předobraz

Roman Vyšanský/#23/2025
společnost

Filosofie jako instrument

Hledání smyslu života s Iddem Landauem

Filip Vostal/#23/2025
společnost

Příběhy našeho rozdvojení

Naomi Klein nesmlouvavá i empatická

Ondřej Slačálek/#23/2025
společnost

Zpochybnit hranice

Poslední národ Jo Blin

Sandra Pasławska/#23/2025
společnost

Antiekologický motorismus

ultimátum

Miroslav Patrik/#23/2025
společnost

Aleksandra Wojtaszeková: Fjaka

Jan Šulc/#23/2025
minirecenze/společnost

Jiří Němec: Drama lidské svobody

Matěj Metelec/#23/2025
minirecenze/společnost

Eskalátor

Obdivuji mladé lidi, fandím jim skoro ve všem a chci se s nimi kamarádit. Z celého srdce nesnáším generační povyšování a snažím se vyhýbat stereotypům a paušalizacím. Musím se ale přiznat, že při četbě některých textů od novinářstva generace Z se čím dál častěji ptám, jestli jí leží na srdci i něco jiného než ona sama. Přesněji, zda některé autory a autorky vůbec zajímá jiná zkušenost než jejich vlastní. Nemine týden, aniž by mi na „zdi“ rotoval článek o tom, že generace Z nechodí do klubů, málo pije, nešuká, hodně cvičí, nesnesitelně trpí a tak podobně. Téma je skoro vždy

V záchvatu systematičnosti jsem se před časem probíral dědovou knihovnou a zapisoval si, které svazky Světové literatury chybějí. Tento znamenitý časopis začal vycházet v roce 1956 v nákladu čtyř tisíc výtisků (už tohle číslo je dnes těžko představitelné) a v šedesátých letech se tisklo až 26 tisíc kusů. Vedle podmanivého výběru překladů děl od spisovatelů z celého světa a erudovaných doprovodných komentářů se obměsíčník v rozsahu kolem 250 stran vyznačoval i pečlivým výběrem obrazového materiálu. Když jsem si poznamenal všechna chybějící čísla, napadlo mě, že výslednou bilanci lze považovat za zrcadlo doby – jedná se veskrze o svazky, které mě

„Jako za normalizace či v centru Hamásu.“ Tak si prý na FAMU připadá režisér a pedagog Marek Bouda – a konzervativní propagandista Matyáš Zrno dal toto přirovnání pohotově do titulku rozhovoru na Aktuálně.cz, kde je šéfredaktorem. Projevy solidarity s obyvatelstvem Gazy na půdě pražské filmové akademie leží v žaludku mnoha zasloužilým umělcům. Jan Hřebejk, Ivo Mathé, Petr Jarchovský a další postavy Filmařské trilogie od S.d.Ch. jako by chtěli dokázat, že velký pamfletista při jejich zpodobnění netvořil karikatury, ale výstižné charakteristiky. Bouda přinesl Zrnovi kardinální důkaz o anti­semitismu na FAMU. Když studujícím v reakci na propalestinskou iniciativu během vyučování pustil klasický

Strip