Bohumila Grögerová

Když jsem před rokem vyslechla nápad své kamarádky, dokumentaristky Hany Novákové, uspořádat výstavu ke stému výročí narození spisovatelky a překladatelky Bohumily Grögerové, netušila jsem, v jak velkolepou oslavu se vše vyvine – zpětně si ale nedokážu představit, že by se odehrávala jinde než v pražském letohrádku Hvězda, výjimečném prostoru nabitém geomantickými významy. Grögerová patřila k umělecké generaci, v níž se považovalo za normální, že žena tvoří ve stínu muže, a paradoxně se tak až po smrti milovaného partnera Josefa Hiršala doopravdy vyjevila její umělecká síla, byť už tou dobou bojovala s podlomeným zdravím, především s prohlubující se slepotou. „Pokud meandry z experimentálního období označovaly zákruty kvazilogického myšlení, odkazují klikyháky a labyrint k nepřehlednému putování vnitřním světem, k nejistému bloudění mezi klíčovými okamžiky vlastní existence,“ píše o jejím díle portugalistka Šárka Grauová. V letohrádku Hvězda se o platnosti jejích slov můžete přesvědčit až do konce října, ideální možnost k návštěvě se však nabízí hned 3. září, kdy na místě pořádáme site­-specific koncert s uvedením čísla, které právě držíte v ruce. O týden později, 10. září, na lodi Altenburg v Holešovicích oslaví Ádvojka šestnáct let existence. Přejme si, ať v souladu s tím, co Grögerová psala v knize Trojcestí, zvládne „stavět staré do nových souvislostí, souvislosti nově pojmenovávat a vytvářet tak nové, nově pojmenované skutečnosti a vztahy“ minimálně jednou tolik let. A proč troškařit, třeba se dočká i svojí stovky.