komu patří sport?

Na začátku editorialu ke sportovnímu číslu bych rád zdůraznil, že některým členům redakce A2 není sport cizí. Více či méně pravidelně se věnujeme ping­-pongu, nohejbalu, turistice, plavání bez plavek, kung­-fu, tenisu a v zimě lyžování nebo snowboardingu. To není na kulturní časopis úplně špatné, přesto jsme ale o přípravu tématu raději poprosili odborníka: bývalého fotbalového reportéra, současného amatérského fotbalistu a trenéra ženského týmu SK Trefa, sociologa Vojtěcha Ondráčka. Zveme vás na území férové hry, bojovného vytržení a zápalu, ale i machismu a toxické maskulinity, stereotypů a velkých peněz. A samozřejmě věnujeme pozornost i aktivismu, inkluzi či emancipaci. „Sport je tak špatný jako společnost, ve které se odehrává,“ cituje autor tématu francouzského sociologa Jeana­-Mariu Brohma a konstatuje, že levicová kritika sport chápe buď jako odraz vládnoucích kapitalistických vztahů, nebo jako ideologické opium lidstva, které tyto vztahy pomáhá zakrývat. O zákazu fotbalu a genderových stereotypech v arabských zemích se dočtete v rozhovoru s novinářkou Fatimou Rahimi, reportáž Evy Válkové z Brazílie zase ukazuje, že fotbal se může stát psychoterapií či cestou k zabezpečenému životu. Filosof Jiří Růžička se zaměřil na americký fotbal a vyzdvihuje jeho „podmanivou, takticky a strategicky vysoce náročnou, leč někdy trochu brutální nádheru“. Dočtete se i o skateboardingu, MMA, kybersportu nebo o vůbec nejstatičtějším sportu – kulturistice. Je načase, abychom sport vytrhli ze spárů sportovních žurnalistů, kteří píšou na zakázku majitelů týmů a sponzorů. Je načase, aby sport opět začal sloužit k boření bariér mezi národy, třídami i pohlavími.