Editorial, který právě začínáte číst, vznikal – jak už to bývá – těsně před uzávěrkou za vzrůstajícího napětí jeho autorky i dalšího členstva redakce, jež ho očekávalo o několik hodin dříve. Tentokrát mě od včasného odevzdání textu zdržovaly nejen další povinnosti a obvyklé prokrastinační aktivity, ale také nutkavá potřeba sledovat české liberální „elity“ rozhořčené vítězstvím strany Die Linke v zemských volbách v Berlíně, a především jejími plány na řešení bytové krize. Už asi nikoho nepřekvapí, že pravici slovo „vyvlastnění“ (jakkoli není spojováno s běžnými vlastníky nemovitostí, ale výhradně se spekulacemi realitních korporací) děsí více než fakt, že existují lidé živořící a umírající na ulici. A právě v těchto časech, kdy zažíváme nebývalou krizi bydlení, oslavilo padesáté výročí svého vzniku největší české sídliště. Tedy projekt, který vznikl v reakci na bytovou krizi, jež nás stejně palčivě, byť ze zcela jiných důvodů, trápila i před půlstoletím.


























